II. STOSUNKI POLSKO-CZESKIE: OD KONFLIKTU DO WSPÓŁPRACY (1918-1989)

ČESKOSLOVENSKO-POLSKÉ VZTAHY 1945-1989

prof. Dušan Janák

Cílem referátu je stručně charakterizovat a periodizovat vývoj československo-polských vztahů ve sledovaném období. Pozornost je věnována především oficiálním vztahům v politické, částečně i hospodářské oblasti, včetně proměn příhraničních vztahů v českých zemích, zaměstnávání zahraničních pracovníků a cestovního ruchu. Jako protipól oficiálních politických vztahů, které v letech 1956, 1968 a 1980 – 1981 měly specifický charakter, hraničící s antipatií až otevřeným nepřátelstvím k průběhu celospolečenských změn ve druhém státě, které naopak nacházely porozumění a podporu u nezanedbatelné části veřejnosti, jsou připomenuty aktivity protikomunistické opozice a disentu, vrcholící v 80. letech působením Polsko-československé solidarity. V závěru jsou stručně shrnuty hlavní rysy jednotlivých etap a stav jejich zpracování. Výklad vychází hlavně ze stávající české literatury a je strukturován chronologicky, podle šesti orientačně vymezených hlavních etap vzájemných vztahů s předěly v březnu 1947, na sklonku roku 1950, v říjnu 1956, srpnu 1968 a na podzim 1980. Od května 1945 do března 1947 dominoval územní spor o Těšínsko a další území, který ukončilo uzavření spojenecké smlouvy pod nátlakem Moskvy. Proklamované přátelské kontakty však záhy nabyly formální charakter a až příliš velkoryse koncipovaná ekonomická spolupráce byla do roku 1950 omezena v rámci RVHP podle sovětských direktiv. V první polovině 50. let existovala mezi oběma státy obdoba „železné opony“, začínající obnovu sousedských vztahů pak přerušila liberalizace poměrů v Polsku v roce 1956. V dalších letech však došlo k definitivní úpravě státní hranice, uvolnění pohraničního styku a cestovního ruchu i rozšíření ekonomické spolupráce, což po urovnání vztahů mezi komunistickými elitami i přes některé rozdílné politické a ekonomické názory v podstatě pokračovalo až do poloviny roku 1967. Následný vývoj vyústil v účast polské armády na okupaci Československa v srpnu 1968, kterou odmítla rozhodující část polské menšiny na Těšínsku a přes nepřátelskou propagandu i značná část polské společnosti. V první polovině 70. let se politické i ekonomické kontakty znovu rozšířily, zůstávaly však podřízeny plánům Moskvy a RVHP a od roku 1976 je negativně ovlivnily narůstající ekonomické i sociální problémy v Polsku. Zatímco komunistická vedení se od sebe spíše vzdalovala, intenzivnější pracovní i osobní styky umožnily rozšíření kontaktů katolické církve v obou zemích i spolupráci KSS „KOR“ s Chartou 77. Po vzniku Solidarity v létě 1980 se Husákovo vedení snažilo ovlivnit situaci v Polsku včetně snah o ozbrojenou intervenci Varšavské smlouvy. Od vyhlášení výjimečného stavu v prosinci 1981 pak podporovalo režim gen. W. Jaruzelského až do jeho pádu v roce 1989. Přes omezení cestování občanů vznikla v roce 1981 Polsko-česká solidarita, která v roce 1984 obnovila činnost a od roku 1987 jako Polsko-československá solidarita koordinovala iniciativy opozičních seskupení v sovětském bloku.

Máte nějaké dotazy?
Prosím kontaktujte nás

Ústav politických věd a správy UKSW
Pupen. 23, pokoj. 226
ul. Woycickiego 1/3
01-938 Varšava