II. STOSUNKI POLSKO-CZESKIE: OD KONFLIKTU DO WSPÓŁPRACY (1918-1989)

ČESKOSLOVENSKO-POLSKÉ VZTAHY DO ROKU 1945

prof. Rudolf Žáček

Cílem příspěvku je rekapitulace událostí formujících vývoj česko- (československo-) polských vztahů do roku 1945. Prvotní krátkodobá spolupráce mezi Čechy a Poláky v době vzniku jejich států byla brzy převrstvena soupeřením o území pozdějšího Slezska. Soupeření o Slezsko vyvrcholilo ve 14. století jeho přivtělením k českým korunním zemím. V období husitském i za vlády Jiřího z Poděbrad se vzájemné vztahy vyvíjely bez větších turbulencí. Příčinou pozdějšího nesouladu byly odlišné zájmy obou států. Polsko orientovalo svou politiku směrem k Baltu a k východu a česká politika se zaměřovala spíše do oblasti Podunají. Po porážce českého stavovského povstání v roce 1620 došlo k likvidaci politické moci české stavovské obce a k prudké redukci počtu jejich příslušníků v důsledku majetkových konfiskací a nucené emigrace. Polsko se postupně přetvářelo ve stavovskou republiku. Koncem 18. století byl polský stát rozdělen mezi tři sousední mocnosti a před polským sebevědomým politickým národem stál základní cíl: obnova polské státnosti. Český politický národ se v té době teprve znovu utvářel z nearistokratických vrstev společnosti. Cíle a mentalita Čechů a Poláků se výrazně odlišovaly a nalézt společnou řeč bylo mimořádně obtížné. V novodobých dějinách byly česko-polské vztahy ovlivněny zejména odlišným postojem k tzv. slovanské myšlence a k Rusku, představujícímu pro Poláky okupanta, pro Čechy potenciální oporu proti sílícímu pangermanismu. Za první světové války se mezi exilovými představiteli obou národů projevoval nesoulad v cílech a prostředcích, mimo jiné také v otázce budoucí příslušnosti Těšínska. V roce 1919 se Těšínsko stalo příčinou československo-polského vojenskému střetu. Jeho důsledky poznamenaly vzájemné vztahy po celé meziválečné období. Těšínsko však nebylo jedinou poříčinou napjatých vztahů. Oba státy soupeřily o dominantní vliv ve střední Evropě a nedůvěřovaly ve schopnost svého souseda úspěšně přežít budoucí otřesy. Po přechodném uklidnění v polovině 20. Let vzrostlo napětí po roce 1934 a konflikt vyvrcholil na podzim roku 1938 polským ultimatem a záborem větší části Těšínska. I přes až extrémní zátěž událostí podzimu 1938 se Polsko stalo první zemí, v níž se formoval československý exil, zejména jeho vojenská část. Mezi polským a československým londýnským exilem byly navázány přes vzájemnou nedůvěru relativně blízké kontakty. Obě strany si uvědomovaly potřebu vzájemného spojenectví. Vyvrcholením snah o přípravu budoucí spolupráce bylo publikování společné deklarace oznamující vůli vytvořit po válce konfederativní územní celek. S obtížemi probíhající další jednání ukončilo sovětské veto. Československá vláda byla Sověty donucena ukončit vztahy s polskou londýnskou vládou a uznat vládu dosazenou sovětskými orgány. Ani tato vláda však nebyla ochotna se nároků na Těšínsko vzdát. Spor o část jeho území hrozil bezprostředně po skončení války novým ozbrojeným střetnutím.

CZECHO(SLOVAK)-POLISH RELATIONS UNTIL 1945

Professor Rudolf Žáček

The aim of the paper is to recapitulate the events shaping the development of Czech-(Czechoslovak-) Polish relations until 1945. The initial short-term cooperation between the Czechs and Poles at the time of the establishment of the states was soon dominated by competition for the territory of later Silesia. The rivalry for Silesia culminated in the 14th century with its incarnation into the Czech crown lands. In the Hussite period and during the reign of George of Poděbrady, the mutual relations developed without major turbulence. The cause of the later disagreement was the dissimilar interests of both states. Poland has oriented its policy towards the Baltic and the East, and Czech politics has focused more on the Danube region. After the defeat of the Czech Estates Uprising in 1620, the political power of the Czech estates community was eliminated and the number of their members was sharply reduced due to property confiscations and forced emigration. Poland was gradually transforming into a republic of the Estates. At the end of the 18th century, the Polish state was divided between three neighbouring powers, and the Polish self-confident political nation faced a basic goal: the restoration of Polish statehood. At that time, the Czech political nation was only being re-formed from nonaristocratic classes of the society. The goals and mentality of the Czechs and Poles differed strongly, and creating a common language was extremely difficult. In modern history, Czech-Polish relations have been influenced mainly by a different attitude towards the so-called Slavic idea and towards Russia, which represents the occupier for the Poles, a potential support for the Czechs against the growing Pan-Germanism. During the First World War, there was a discrepancy between the exile representatives of both nations in the goals and means, among other things also in matters of the future affiliation of the region of Cieszyn Silesia. In 1919, Cieszyn Silesia became the cause of the Czechoslovak-Polish military conflict. Its consequences affected mutual relations throughout the interwar period. However, Cieszyn Silesia was not the only cause of tense relations. Both countries competed for dominant influence in Central Europe and did not trust their neighbour’s ability to successfully survive future shocks. After a temporary calm in the mid-1920s, tensions increased after 1934, and the conflict culminated in the autumn of 1938 with the Polish ultimatum and the occupation of most of Cieszyn Silesia. Despite the extreme burden of the events of the autumn of 1938, Poland became the first country in which the Czechoslovak exile was formed, especially its military part.Relatively close contacts were established between the Polish and Czechoslovak exiles in London, despite mutual distrust. Both sides were aware of the need for a mutual alliance. The culmination of efforts to prepare future cooperation was the publication of a joint declaration announcing the will to create a confederate territorial unit after the war. The next negotiations, ongoing with difficulties, were ended by the Soviet veto. The Czechoslovak government was forced by the Soviets to end relations with the Polish London government and to recognize the government established by the Soviet authorities. However, even this government was not willing to give up claims to Cieszyn Silesia. A dispute over a part of its territory became a thread of a new armed conflict immediately after the end of the war.

Masz pytania?
Zapraszamy do kontaktu

Instytut Nauk o Polityce i Administracji UKSW
Bud. 23, pok. 226
ul. Woycickiego 1/3
01-938 Warszawa