II. STOSUNKI POLSKO-CZESKIE: OD KONFLIKTU DO WSPÓŁPRACY (1918-1989)

ČESKOSLOVENSKO-POLSKÉ VZTAHY 1945-1989

prof. Dušan Janák

Cílem referátu je stručně charakterizovat a periodizovat vývoj československo-polských vztahů ve sledovaném období. Pozornost je věnována především oficiálním vztahům v politické, částečně i hospodářské oblasti, včetně proměn příhraničních vztahů v českých zemích, zaměstnávání zahraničních pracovníků a cestovního ruchu. Jako protipól oficiálních politických vztahů, které v letech 1956, 1968 a 1980 – 1981 měly specifický charakter, hraničící s antipatií až otevřeným nepřátelstvím k průběhu celospolečenských změn ve druhém státě, které naopak nacházely porozumění a podporu u nezanedbatelné části veřejnosti, jsou připomenuty aktivity protikomunistické opozice a disentu, vrcholící v 80. letech působením Polsko-československé solidarity. V závěru jsou stručně shrnuty hlavní rysy jednotlivých etap a stav jejich zpracování. Výklad vychází hlavně ze stávající české literatury a je strukturován chronologicky, podle šesti orientačně vymezených hlavních etap vzájemných vztahů s předěly v březnu 1947, na sklonku roku 1950, v říjnu 1956, srpnu 1968 a na podzim 1980. Od května 1945 do března 1947 dominoval územní spor o Těšínsko a další území, který ukončilo uzavření spojenecké smlouvy pod nátlakem Moskvy. Proklamované přátelské kontakty však záhy nabyly formální charakter a až příliš velkoryse koncipovaná ekonomická spolupráce byla do roku 1950 omezena v rámci RVHP podle sovětských direktiv. V první polovině 50. let existovala mezi oběma státy obdoba „železné opony“, začínající obnovu sousedských vztahů pak přerušila liberalizace poměrů v Polsku v roce 1956. V dalších letech však došlo k definitivní úpravě státní hranice, uvolnění pohraničního styku a cestovního ruchu i rozšíření ekonomické spolupráce, což po urovnání vztahů mezi komunistickými elitami i přes některé rozdílné politické a ekonomické názory v podstatě pokračovalo až do poloviny roku 1967. Následný vývoj vyústil v účast polské armády na okupaci Československa v srpnu 1968, kterou odmítla rozhodující část polské menšiny na Těšínsku a přes nepřátelskou propagandu i značná část polské společnosti. V první polovině 70. let se politické i ekonomické kontakty znovu rozšířily, zůstávaly však podřízeny plánům Moskvy a RVHP a od roku 1976 je negativně ovlivnily narůstající ekonomické i sociální problémy v Polsku. Zatímco komunistická vedení se od sebe spíše vzdalovala, intenzivnější pracovní i osobní styky umožnily rozšíření kontaktů katolické církve v obou zemích i spolupráci KSS „KOR“ s Chartou 77. Po vzniku Solidarity v létě 1980 se Husákovo vedení snažilo ovlivnit situaci v Polsku včetně snah o ozbrojenou intervenci Varšavské smlouvy. Od vyhlášení výjimečného stavu v prosinci 1981 pak podporovalo režim gen. W. Jaruzelského až do jeho pádu v roce 1989. Přes omezení cestování občanů vznikla v roce 1981 Polsko-česká solidarita, která v roce 1984 obnovila činnost a od roku 1987 jako Polsko-československá solidarita koordinovala iniciativy opozičních seskupení v sovětském bloku.

CZECHOSLOVAK-POLISH RELATIONS IN THE PERIOD 1945–1989

Professor Dušan Janák

The aim of the paper is to briefly characterize and periodize the development of Czechoslovak-Polish relations in the observed period. Attention is paid mainly to official relations in politics, partly also in the economic field, including the transformations of border relations in the Czech lands, employment of foreign workers and tourism. The activities of the anti-communist opposition and dissent, culminating in the 1980s with Polish-Czechoslovak solidarity, are recalled as the opposite of official political relations, which in 1956, 1968 and 1980–1981 had specific character, bordering on antipathy to open hostility to the course of society-wide changes in the other state. In the conclusion, the main features of individual stages and the state of their processing are briefly summarized. The discourse is based mainly on existing Czech literature and is structured chronologically, according to six, indicatively defined, main stages of mutual relations with divisions in March 1947, at the end of 1950, in October 1956, August 1968 and in autumn 1980. The first of them, from May 1945 to March 1947, was dominated by a territorial dispute over Cieszyn Silesia and other territories, which was ended by the conclusion of alliance agreement under pressure from Moscow. The proclaimed friendly contacts in various areas of social life quickly became formal, and until 1950 too generous economic cooperation was limited within the CMEA to the exchange of goods and raw materials under the Soviet directives. In the first half of the 1950s, there was an analogue of “Iron Curtain” between the two countries, and the beginning of the resumption of neighbourly relations was temporarily halted by the liberalization of conditions in Poland in 1956. In the following years, however, the state border was definitively modified, border traffic and tourism were relaxed, and economic cooperation was expanded, which, after settling relations between communist elites and in spite of some different political and economic views, essentially continued until mid-1967. Subsequent development has resulted in participation of the Polish army in the occupation of Czechoslovakia in August 1968, which was rejected by a decisive part of the Polish minority in the region of Cieszyn Silesia and, despite hostile propaganda, a large part of Polish society felt solidarity with the Czechs and Slovaks. In the first half of the 1970s, the political and economic contacts expanded again, but remained subject to the plans of Moscow and the CMEA, and since 1976 they have been negatively affected by growing economic and social problems in Poland. While the communist leaders tended to distance themselves, more intensive working and personal contacts enabled the expansion of contacts between the Catholic Church in both countries and the cooperation of the Committee for Social Self-Defence “Workers’ Defense Committee” (in Polish abbreviated as KSS “KOR”) with Charter 77. After the establishment of Solidarity in the summer of 1980, Husák’s leadership sought to influence the situation in Poland, including efforts for armed intervention by the Warsaw Pact. Since the declaration of a state of emergency in December 1981, it has supported the regime of gen. W. Jaruzelski until his fall in 1989. Despite the restrictions on citizens’ travel, Polish-Czech solidarity emerged in 1981, which resumed its activities in 1984, and since 1987, as Polish-Czechoslovak solidarity, has coordinated the initiatives of opposition groups in the Soviet bloc.

Masz pytania?
Zapraszamy do kontaktu

Instytut Nauk o Polityce i Administracji UKSW
Bud. 23, pok. 226
ul. Woycickiego 1/3
01-938 Warszawa